SLOGAN
30. 5. 2007
Erika pospíchala dlouhými mrštnými kroky do práce. Vysoké podpatky
zvonivě klapaly na dlažbě jako koňská kopyta a ametystovou hřívu
občasnými nárazy cuchal vítr.
Každým uraženým krokem směrem k prostorám jejích výdělků jí přímo úměrně rostl v hlavě černý brouk strachu a obav. Žena nenáviděla svého šéfa. Nic neobvyklého.
Ve firmě mu zaměstnanci přezdívali „Slogan“. Pro reklamní agenturu docela nenápadné a slušné označení jako z dob filmu „Škola základ života“. Ve skutečnosti však SLOGAN byl zkratkou začátečních písmen nectností, které však toho burana, co si říkal pan ředitel, trefně popisoval.
Slizký Lotrovský Gaunerský Asexuální Neandrtálec
Slizký to on byl. A ještě smrdutý a sebestředný. Nenáviděla, když si nad účty snažíce se jí něco vysvětlit, dýchal na krk a občas ji objal kolem ramen. To vždy ucítila štiplavý pach jeho podpaží i přesto, že mu každý rok na vánoce kupovala deodorant.
Erika doběhla do práce jako vždy se zpožděním. Ráno si ještě musela vyžehlit vlasy. Panující nervozita v kanceláři dokazovala Sloganovu přítomnost. Otevřely se dveře od toalety. Na Eriku se usmíval pro ni ten nejodpudivější šéf na světě. Nyní tváří v tvář ho nenáviděla ještě víc. Nenáviděla jeho zapadlá očka, která ji teď propichovala, těstovitou pleť, mechovité obočí, které srůstalo nad kořenem nosu, z něhož při každém výdechu jako chmýří z uvadlých pampelišek vyletělo pár černých chlupů, nenáviděla jeho netopýří uši a ušpiněný šedivý oblek.
A ze všeho nejvíc nenáviděla tu bezmoc, když ji právě tam u zapáchajících toalet, červenými očky propichoval její zákonitý manžel...
Každým uraženým krokem směrem k prostorám jejích výdělků jí přímo úměrně rostl v hlavě černý brouk strachu a obav. Žena nenáviděla svého šéfa. Nic neobvyklého.
Ve firmě mu zaměstnanci přezdívali „Slogan“. Pro reklamní agenturu docela nenápadné a slušné označení jako z dob filmu „Škola základ života“. Ve skutečnosti však SLOGAN byl zkratkou začátečních písmen nectností, které však toho burana, co si říkal pan ředitel, trefně popisoval.
Slizký Lotrovský Gaunerský Asexuální Neandrtálec
Slizký to on byl. A ještě smrdutý a sebestředný. Nenáviděla, když si nad účty snažíce se jí něco vysvětlit, dýchal na krk a občas ji objal kolem ramen. To vždy ucítila štiplavý pach jeho podpaží i přesto, že mu každý rok na vánoce kupovala deodorant.
Erika doběhla do práce jako vždy se zpožděním. Ráno si ještě musela vyžehlit vlasy. Panující nervozita v kanceláři dokazovala Sloganovu přítomnost. Otevřely se dveře od toalety. Na Eriku se usmíval pro ni ten nejodpudivější šéf na světě. Nyní tváří v tvář ho nenáviděla ještě víc. Nenáviděla jeho zapadlá očka, která ji teď propichovala, těstovitou pleť, mechovité obočí, které srůstalo nad kořenem nosu, z něhož při každém výdechu jako chmýří z uvadlých pampelišek vyletělo pár černých chlupů, nenáviděla jeho netopýří uši a ušpiněný šedivý oblek.
A ze všeho nejvíc nenáviděla tu bezmoc, když ji právě tam u zapáchajících toalet, červenými očky propichoval její zákonitý manžel...
Komentáře
Přehled komentářů
Jak jsem tohle četl, tak jsem si říkal, o čem to celý bude. Teprve až jsem dočetl i poslední větu, tak mi to došlo. Ale je dobře, že to má takovej otevřenej konec - nebo se to tak zdá alespoň mně. Každej si z toho může vyvodit něco pro sebe. Hodnotím kladně, hlavně za tu objektivní kritiku neudržování zevnějšku toho chlapa :-) V.
Jsem se zamyslel...
(Vraťa, 21. 1. 2008 20:46)