Král Všudypich
Král seděl vzpřímeně na konci tak dlouhé chodby, až se jeho obličej i mohutné tělo mlžilo v oparu dálky. Jeho trůn byl vystavěn ze zlatých cihel. Na koruně mu seděli lidé, drali se po vousech dolů na ramena, jako by to byly nějaké obrovské liány, po nichž se snadno dostanete na vyvolené místo. Ti malí lidičci neseděli jen na koruně, jejich oranžová tělíčka, vychrtlá a kostnatá, lpěla mu jako malí démoni po celém těle. Nořili se mu z vypouklých a natrhlých kapes, houpali se na měděných tkaničkách vzácných bot, souložili na povislém břichu, které jim nejspíše připomínalo velkou a měkkou postel, dloubali jej do nosu, lechtali na obnažené slabiny. A to za doprovodu tak hrozivého smíchu, který by vylekal i samotného Satana. A proč to dělali? Jen tak.
Komentáře
Přehled komentářů
Zajímavé. Básničky ještě píšeš? Jsou dobré. Můžeš mi poslat nějakou na 363231022. Předem dík :-)
:-)
(Efenberger, 13. 1. 2009 0:05)