Pod vodopády
Když ona přijde domů
skoro k ránu
plná špíny a dehtu,
nahá a bosá víla noci
odbéře se do vodní svatyně.
Otočíce chromovým spouštěšem
vzbudí tok chlorovaných vod
a jedním prstem zkouší
zda-li si tekutina její tělo zaslouží.
Příliš chladná je,
jako jarní bystřina.
Peklo uzavřené v kotli
brzy bystřinu v letní potok promění.
Sladké moře z turbíny se valí pryč
jak jej ona zachytí?
Žilnatou rukou s nalakovanými nehty
uzme černý válec
a sladké moře zachrání.
Je to obřad.
Ryba bez šupin a žáber
do tůně se ponoří
jen ňadra plavou na hladině
jako purpurové ostrůvky.
Z kádě se kouří jako z horké polévky.
Kapky páry stoupají vzhůru,
tančící chmíří ze srpnových pampelišek.
Černé oči její rozpouští
mýdlová pěna.